Vůně nachu
a poházeného peří
Barvy
úzkosti
Barvy
svobody
V té mnohotvárnosti úchopu
se často nepoznávám
čtvrtek 7. června 2018
Kameny
Nikde nejsem úplná Všude mě kus chybí
V popraskaných zdech zašedlých budov
Ve vyschlých kalužích po včerejší bouřce
Když se dotknu
bolí to
Když se dotkneš
rozpadá se pod rukama
---
Ostré hrany v kulaté místnosti
nikomu neublíží Šrámy velikosti malíčku
vytvořím sama
V popraskaných zdech zašedlých budov
Ve vyschlých kalužích po včerejší bouřce
Když se dotknu
bolí to
Když se dotkneš
rozpadá se pod rukama
---
Ostré hrany v kulaté místnosti
nikomu neublíží Šrámy velikosti malíčku
vytvořím sama
Abstrakce násobená třemi
Něco se ztratilo a já to nebyla Neprojdu
tak úzkými dveřmi
Abstrakce násobená třemi Činitel
jsou moje prsty
když se zlehka dotýkám
tvojí pravé paže Cokoliv blíže srdci
mne děsí
Čekám na půlnoc
abych si nic nepřála Mám tě ráda
a s tím si vystačím
----
Ty můžeš jít klidně spát
tak úzkými dveřmi
Abstrakce násobená třemi Činitel
jsou moje prsty
když se zlehka dotýkám
tvojí pravé paže Cokoliv blíže srdci
mne děsí
Čekám na půlnoc
abych si nic nepřála Mám tě ráda
a s tím si vystačím
----
Ty můžeš jít klidně spát
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Poběžím
a poběžím tak rychle že ani nespatříš
jak ti bořím vzdušné zámky a propichuju obláčky
A poběžím tak rychle
že si mě ani nevšimneš Nebudeš mi věřit
že jsem skutečná
Nejspíš jenom ucítíš
jak ti něco ovanulo tvář a políbilo
na líčka
Z toho důvodu
běhám nejraději sama
a poběžím tak rychle že ani nespatříš
jak ti bořím vzdušné zámky a propichuju obláčky
A poběžím tak rychle
že si mě ani nevšimneš Nebudeš mi věřit
že jsem skutečná
Nejspíš jenom ucítíš
jak ti něco ovanulo tvář a políbilo
na líčka
Z toho důvodu
běhám nejraději sama
*
Chci poezii
a nevím kde ji hledat
Chci samu sebe ve verších
Chci si vytrhat kusy těla
a nahradit je vůní šeříků
Vím
že si nebudu chybět
Dovedla jsem vše
oč jsem se snažila Rozeznít ticho
a pohřbít
svoji éterickou zahradu
A pořád
si nechybím
a nevím kde ji hledat
Chci samu sebe ve verších
Chci si vytrhat kusy těla
a nahradit je vůní šeříků
Vím
že si nebudu chybět
Dovedla jsem vše
oč jsem se snažila Rozeznít ticho
a pohřbít
svoji éterickou zahradu
A pořád
si nechybím
Samohlásky
Kyanidová oblaka zakrývajíc mramorové slunce
-
Šedá barva
se světle modrými podtóny
Ale neboj
nebudu
se tě dotýkat
Chci si pouze natrhat sněženky
abych měla kousek jara
pořád u sebe
Šedá barva
se světle modrými podtóny
Ale neboj
nebudu
se tě dotýkat
Chci si pouze natrhat sněženky
abych měla kousek jara
pořád u sebe
Druhý týden v únoru
Posunula jsem hodiny
aby mi čas
hrál do karet
Za oknem uvadla květina
a pán na ulici zesmutněl
když se o půlnoci zapomněly
rozeznít zvony
A to jsem přitom s tebou chtěla strávit pouze o pár vteřin
více času
aby mi čas
hrál do karet
Za oknem uvadla květina
a pán na ulici zesmutněl
když se o půlnoci zapomněly
rozeznít zvony
A to jsem přitom s tebou chtěla strávit pouze o pár vteřin
více času
Poslední list na stromu
Rozplynulo se
zapomnělo
Slunečnice se stočily na špatnou stranu
zvony se přestaly ozývat
a ledabylost zvážněla
Stát někde uprostřed
a pozorovat
Starší
byť o pár seschlých květin
zapomnělo
Slunečnice se stočily na špatnou stranu
zvony se přestaly ozývat
a ledabylost zvážněla
Stát někde uprostřed
a pozorovat
Starší
byť o pár seschlých květin
Trhliny
Cítit
jak padá sníh
Pozorovat
uvadající květiny
Slyšet
samu sebe mezi kapkami deště zatímco se venku
rozbíjejí mračna
Diem Perdidi
Překročit úsvit
odsunout Měsíc
rozbít duhu
Ztratit se
mezi dvěma momenty
Tohle všechno jsem chtěla stihnout
Ale
den zavírá víčka
a já pláču
odsunout Měsíc
rozbít duhu
Ztratit se
mezi dvěma momenty
Tohle všechno jsem chtěla stihnout
Ale
den zavírá víčka
a já pláču
*
Ta nepopsatelná lehkost
uvadajícího světla
uvadajícího světla
Plápolající svíce
nad vyhaslým krbem
nad vyhaslým krbem
Něco ztratilo
na kráse Něco se stalo
zbytečným
a bylo to mnohem nepodstatnější
než by se
mohlo zdát
na kráse Něco se stalo
zbytečným
a bylo to mnohem nepodstatnější
než by se
mohlo zdát
Ale co bude příští zimu?
*
Tisíce rozsypaných polibků
tisíce špatně provedených póz a
nepochopených gest.
tisíce špatně provedených póz a
nepochopených gest.
Kouzlo latentní poezie.
--
Co nemá stín
to se nepočítá.
Co nemá stín
to se nepočítá.
*
Měla rudé rty
prázdné oči a můj vlas obmotaný
kolem svého prstu
---
Nalila mi vína
zapálila cigaretu a svým křikem
ukolébala ke spánku
prázdné oči a můj vlas obmotaný
kolem svého prstu
---
Nalila mi vína
zapálila cigaretu a svým křikem
ukolébala ke spánku
*
Ztratila jsem se
rozpustila
vydrhla ze sebe duši
rozpustila
vydrhla ze sebe duši
Za cigaretu vyměnila úsměv a vrátila
s otiskem mojí rtěnky
s otiskem mojí rtěnky
a chudší o pár slov
Půlnoc
Bílá chryzantéma se zbarvila do ruda
a purpurové rty
se sevřely.
Na černém nebi padala hvězda.
Někdo umřel.
a purpurové rty
se sevřely.
Na černém nebi padala hvězda.
Někdo umřel.
Z nože kapky slov
Krev
na mém zápěstí
tvém noži
mém hrdle
na mém zápěstí
tvém noži
mém hrdle
Krev
na podlaze
tvém noži
mém zrcadle
na podlaze
tvém noži
mém zrcadle
A sliby
jsou pořád jen slova
jsou pořád jen slova
Slova
z tvých rtů
tvého nože
mého rozevřeného hrdla
z tvých rtů
tvého nože
mého rozevřeného hrdla
Slova
volně visící na zrcadle
jsou jen sliby
vypuštěné do éteru
volně visící na zrcadle
jsou jen sliby
vypuštěné do éteru
V podobě kapek vlastní krve prostupuji
skrze zrcadlo
Ale
Pokaždé
narazím
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)